Opevnění, ale i jeho okolí

…..nízká ranní mlha nestačí zcela pohltit rachot vzdálené kulometné palby. Velitel tanku nervózně odhodí nedopalek cigarety. Něco nevyšlo. Úderná družstva měla v tichosti zlikvidovat předsunutá česká stanoviště a umlčet kulomety v bunkrech. Úkolem ženistů bylo vytvoření průjezdů v překážkách. Velitel při večerním vydávání rozkazů přímo hýřil optimismem: „Kameraden, vaše tanky projedou linií jako nůž máslem. A i kdyby se nějaké zbytky českých hord udržely, nemohou odolat síle našich zbraní a našeho ducha. A pak už budete mít volnou cestu na Reichenberg. Myslete na své utlačované soukmenovce, trpící pod českých jařmem.“ Nyní vše ale vypadá jinak....Konečně! Světlice dává signál k útoku. Motory obrněných vozidel hřmí a kolona vyráží. Čelní tank překonává stoupání a velitel kleje-ženisté úkol nesplnili, silnice je stále přehrazena ocelovými překážkami! Úzký průchod je poněkud vpravo. Obrněnec se přehoupne přes nízký břeh a už projíždí koridorem. Přece jen se to podařilo, teď už nic nestojí v cestě! Věž se otáčí a dělo pálí na bunkr vpravo. Z takové blízkosti nelze minout. Zásah ale nemá žádný účinek a oheň ze střílny nepolevuje. To palba protitankového děla od kraje lesa má zničující účinek. Osádka zoufale uniká z hořícího stroje. Venku na ně čeká děsivý pohled. Kolem další nehybné nebo hořící tanky mezi kterými se pár zbylých snaží uniknout z pekla křížové palby děl a kulometů.......

Takto by asi dopadl pokus o prolomení linie přehrazující silnici z Chrastavy do Liberce čelním útokem. Není ovšem pravděpodobné, že by se Wehrmacht pokusila o takovou akci hraničící se sebevraždou. Otevřený terén ohraničený na západě zalesněným úbočím Ovčí hory a na východě dalším lesem kolem kóty 375 m.n.m. nad osadou Bedřichovka (dříve Fridrichshain) byl přehrazen dvěma sledy zesílených „řopíků“ úseku K-2 Chrastava budovaného v r.1937. 13. září 1938 byl vyhlášen výnos pro podúsek těžkého opevnění Li-H-S, k jehož realizaci už ale nedošlo. Linie by byla posílena 3 oboustrannými sruby ve II. stupni odolnosti vyzbrojenými celkem šesti kanóny L1. V době zářijové mobilizace zaujali na linii postavení příslušníci II./44 praporu. Z hlediska stavebního provedení a výzbroje měli dobré podmínky k úspěšné obraně. V otevřeném prostoru disponovali v každém sledu po 5-ti zesílených objektech. V literatuře je uvedeno, že „ pouhých 1200m široký otevřený koridor od Chrastavy k Bedřichovce ovládalo 10 kanonů“ (rozuměj protitankových).

V několika posledních letech jsem se věnoval detailnímu průzkumu tohoto prostoru. Na obou křídlech koridoru lze dodnes nalézt průběh obranné linie, v otevřeném terénu se výsledky rovnají nule. Výstavba obalovny a silnice zcela změnily tvářnost terénu. Letecké mapy ani dobové snímky nedávají odpověď na průběh překážek. Situaci komplikuje i nemožná nebo komplikovaná dostupnost několika objektů-1 je zazděný, dalších 5 se nalézá v areálech nebo na soukromých pozemcích. Pro další badatele jsem tak zanechal hodně volného prostoru. Je ale otázkou, zda měnící se tvářnost terénu umožní někomu ještě další nálezy.

Za začátek uzávěry lze považovat objekt č. 50 ve svahu nad okrajem výběžku lesíka. Lafeta zde byla umístěna jen v pravé střílně postřelující průsekem svah dolů. Zajímavostí je odkopaný terén na hraně. V lese je ukrytý řopík“ č. 51 v normální odolnosti vybavený opět lafetou jen vpravo. Zde umístěná zbraň již pálila krátkým průsekem do otevřeného prostoru. Protože výběžek lesa nebyl zbraněmi pod betonem dostatečně postřelován, nalézají se na jeho okrajích dva střelecké okopy (na mapě označené A a B). Oba jsou poněkud atypicky umístěny před překážkami, i když u druhé z nich je to jen několik metrů. Na okraji lesa poněkud jižněji byl umístěn v okopu protitankový kanón (na mapě I) působící boční palbou. Jeho blízkou ochranu zajišťoval střelecký okop, možná dřevozemní (označen C). Postavení doplňoval malý úkryt na hraně svahu. Další postavení děla (označen II) je až za druhým sledem opět na kraji lesa. Vlastní okop většinou zahladila lesní cesta, vysledovat lze jen levou stranu. Směr palby byl s největší pravděpodobností k objektům č. 53 a 54. Postavení doplňoval úkryt 3x4m, z něhož k postavení vybíhá několikrát lomený spojovací zákop.

Obrana v prvním i druhém sledu pokračuje dále výhradně zesílenými objekty. Lafety byly umístěny v obou střílnách č. 52 a i když další objekty jsou nepřístupné, lze stejné vybavení předpokládat i u nich.

Na východní straně probíhá cesta podél kraje lesa a kolem ní stojí řada domků. Hustota palby je zde výrazně nižší než na opačné straně. Předpolí totiž tvoří zamokřený terén nevhodný pro průlom tankovými jednotkami. Na kraji lesa se ale dochovalo postavení protitankového děla (označení III). Směr jeho palby je poněkud stočen za hlavní linii a působí tedy mezi I. a II. sled „řopíků“. Poněkud předsunutý je opět střelecký okop (značení D) a v týlu úkryt. Jedná se tedy o zrcadlovou kopii postavení děla I a ani zde nejsou patrné žádné spojovací zákopy. Celý tento komplex byl umístěn zřejmě těsně za pásem překážek ve střeleckém průseku, který ale nelze přesně identifikovat. Pozorovací průsek lze vysledovat podle rozhraní lesa a také dle typického spojovacího zákopu.

Posledním postavením protitankového kanónu je pozice označená IV. Vede k němu asi 17m dlouhý 3x zalomený spojovací okop od úkrytu nalézajícího se přímo u lesní cesty odbočující z lesní silnice vpravo za č. 57. Úkryt má rozměry 3 x 3m. Vlastní bojové postavení je ve smrčině poněkud setřeno. Vzhledem k umístění v lese byla zřejmě úkolem děla obrana lesní cesty. Nepodařilo se mi zcela přesně definovat průběh překážek, ale zdá se, že přehrazovaly cestu asi 80m severně od okopu a zřejmě nebyly kanónem v tomto místě postřelovány.

Jaká byla hloubka obrany a hustota paleb ukazuje mapa. Pro znázornění palebných vějířů jsem zvolil dostřel 300m. Teprve při jejím kreslení jsem si uvědomil skutečné pokrytí terénu palbou. Objekty jsou natočeny tak, aby palebný vějíř hlavní zbraně směřoval vždy více do předpolí hlavní silnice. Druhá zbraň pak prohlubuje hloubku obrany. Hlavní sinice Chrastava-Liberec je tak postřelována v délce přes 650m, z toho více než polovina více než dvěma kulomety. Hloubka obrany v otevřeném terénu kolísá od 375m po 650m, měřeno od severu k jihu. Hluchých prostorů je opravdu minimum. Nalezené okopy pro protitanková děla jsou zde 3, ale další mohly zaniknout. A když uvážíme postavení pěchoty v okopech nebo po krajích lesa, pak celý prostor představuje skutečně „zónu smrti“, která by při odhodlané obraně zřejmě vydržela i značný nápor.

GPS

PRAMENY

-vlastní průzkum 2006-2014

-L. Stejskal, J. Stejskal - Drama 38

-http://www.ropiky.net

-http://www.bunkry.cz

-http://www.mapy.cz

-http://kontaminace.cenia.cz/