Slavonice 2009
Protože jsem někdy v zimě vyprovokoval sraz bunkráků kolem "řopíků", který nakonec byl stanoven do Slavonic, vyrazili jsme s Lubošem do oblasti, kterou bychom nazvat z našeho pohledu "hic sun řopíky". Z Nového Boru se ve středu 29.7. vyjíždělo ještě dobře, ale brzo jsme vjeli do mlhy jak mlíko. Trochu nás to zpomalilo, ale pořád jsme jeli dobře. Mladou Boleslaví jsme projeli už v pohodě a mazali na Prahu. Provoz byl v pohodě, ale i když jsem si dával pozor, odbočku na D1 jsem minul. Nadával jsem si dost nespisovně, ale bylo mi to houby platné. Po ještě přijatelné koloně před Barrandovem jsme vyjeli na Strakonickou a kličkovali po nejrůznějších silnicích dál. Nakonec se ale dobrá věc podařila a dorazili jsme do Slavonic. Zamluvená ubytovna fungovala a tak jsme již před polednem mohli vyrazit "za betonem".
První řopík byl nad silnicí v poli a tak jsme se moc nezdrželi. Zato Bejčkův mlýn a vidina oroseného půllitru nás lehce zlákala. Po několika hodinách cesty autem chutnalo pivko báječně. A "beton" jsme ale nezapomněli a po osvěžení vyrazili k "béčku" za potokem. Bylo dost zarostlé, slunce v lese udělalo své a tak jsme udělali jen pár fotek. Při focení interiéru jsem si ani nevšiml, že má jen jeden periskop. Vrálili jsme se na silnici a pokračovali směrem k areálu. Na objektu u parkoviště nás zaujala drážka v zastávce na okraji stropnice. A pak jsme polní cestou dorazili k vlastního areálu. Hustota objektů je zde skutečně unikátní. Marně jsme pátrali v paměti, kde lze jinde nalézt takovou koncentraci tolika řopíků. Neustále přijíždějící a přicházející skupiny návštěvníků nám ale neumožňovaly moc fotit a tak jsme ještě pokračovali až za hráz Malého spáleného rybníka k "céčku" s betonovou střechou a následující A-140. Tady jsme uznali, že to pro tento den stačí a vrátili se k areálu. Návštěvníků už výrazně ubylo a tak jsme pokecali s průvodcem a k v klidu si prohlédli interiér. A pak už zbývala jen cesta k ubytovně, připojení nabíječek a několik piv na náměstí ve Slavonicích.
Ráno jsem se probudil relativně brzo a vyrazil na nákup proviantu. Trochu jsem přitom pofotil a objevil, že pod náměstím je historické podzemí. Na ubytovně jsme se v klidu najedli a vyrazili na další průzkum. Už od rána bylo teplo. Zahájili jsme na vrchu jihozápadně od Slavonic. První byla na řadě A-180 na kraji lesa. Už jenom k samotnému prostoru jsme to vzali přes několik hustníků a skončili na lesní cestě vedoucí k výběžku lesa. Samotné nalezení ale znamenalo překonání spletenců ostružin mezi smrčky a křovím. Kam se hrabe protipěchotní překážka. Vlastní objekt má poválečnou úpravu a dolů se nám nechtělo ani jednomu. Tak jsme se prodrali ven a zkusili ještě třístřílňový objekt z r 1936. Tady to už bylo lepší. Třebaže pevnůstka má poválečnou protiatomovou úpravu vchodu, střílny nejsou dobetonovány. Zajímavostí je prefabrikovaná šachtička zvýšena nástavbou z kamenů a kulatiny. V okolí jsou stopy okopů. Prolézání křovinami jsme měli už tak akorát a tak jsme se vrátili na lesní cestu a kolem dalšího řopíku a areál vyrazili k místu, kde jsme předešlého dne skončili. Pátrání nikdy díky podrobným mapám nebylo dlouhé a tak počet navštívených objektů rychle narůstal. Až odpoledne jsme začali zaznamenávat první "ztráty". Své už ale dělala únava v horkém dni. Nakonec jsme ale prošli až na hranici úseků a přitom nenalezli jen tři objekty. Na závěr jsme ještě obhlédli zaniklou středověkou vesnici Pfaffenschlag a po turistické cestě mazali zpět. V areálu byl už klid. V té chvíli jsme si snad navzájem četli myšlenky a vize chladivého moku nás ovládla. Ve vzájemné shodě jsme to vzali cestou sice delší, ale zato kolem Bejčkova mlýna. Servírku jsme trochu zaskočili objednávkou dvou piv pro každého, ale rychle se zorientovala. Stejně jsme ale první ztrestali dřív, než donesla druhé. Bylo nám fajn a líno. Nakonec jsme se ale zvedli a šli se na ubytovnu zkulturnit.
Předchozí den se na nás ráno podepsal a vstávali jsme pozdě. Využili jsme auto a popojeli alespoň pár kilometrů za Kadolec. Prošli jsme začátek úseku H-43 až k silnici k Starému městu pod Lanštejnem. Objekty jsou kolem lesní pohodlné cesty. Až ke konci jsme museli do terénu, ale hledali jsme prakticky jen výkopy. Některé jsou jen málo čitelné, jeden jsme nakonec nenašli a nechali se zmást podezřelou prohlubní, další jsou naopak velmi rozsáhlé. Objekty jsou vcelku standardní, zajímavostí bylo jen další "céčko" s betonovou střechou a opěrná zídka paty záhozu "áčka" poblíž silnice. Vcelku to byl pohodový den. Konec-konců třetí den se plánuje obvykle nenáročně.
Sobota byla vyvrcholením naší výpravy. Po snídani jsme vyrazili k areálu. Tady už se rojily všemožné uniformy účastníků bojové ukázky. Pomohli jsme odnést nějaký inventář a nakonec se přihlásili u paní Duchoňovou a domluvili se na pomoci alespoň jako pořadatelé. Protože zbývalo ještě dost času, ostře jsme vyrazili do Slavonic na prohlídku podzemí. Stihli jsme to tak akorát. Tabulka u vstupu avizovala trasu "pro otrlé". Vzhledem k tomu, co jsme už prolezli, byli jsme poněkud nad věcí. Ve vestibulu nás ale nechali natáhnout "atomkecky" a nepromokavé vesty. Ještě jsme vyprázdnili kapsy po upozornění, že z nich věci rády vypadávají a už se nikdy nenajdou a vyfasovali jsme baterky. Bral jsem si foťák s bleskem a tak jsem ji odmítl-když se budu držet ve skupině, tak ji přece nepotřebuji. Pak jsme už vyloženě vlezli do vlhké chodbičky tesané ve skále, kde bylo na podlaze několik centimetrů vody. Musel jsem svůj hřbet pořádně ohnout a rameny drhl o stěny. To ale byla v bunkrologické terminologii "hlavní galerie". Vstupy do sklepů jsou většinou o něco výš než chodbička a o dost užší. Jak nám vysvětlil průvodce, bylo to kvůli zlodějům, aby nemohli nic rozměrnějšího odnést. Protahovali jsme se všelijak. Protože se chodbičky dost zatáčejí ocitl jsem se několikrát v úplné tmě. Ještě že mám trénink. V několika místech byla voda dost hluboká a tak dvě děti v naší výpravě, které samozřejmě "atomkecky" neměly, vylévaly vodu z holinek. Strávili jsme v podzemí téměř hodinu a vylezli na spodním konci náměstí. A najednou jako bychom středověkými chodbami prošli do roku 1938. Na náměstí stály německá terénní auta a motorky, vojáci wehrmachtu a Tyroláci posedávali před hospůdkami. A do toho tlupa mokrých fanatiků v atomkeckách. Musel to na nás být pohled pro bohy. Ale zážitek bezvadný.
Doplácali jsme se horkem do areálu a vyfasovali zářivě oranžové vesty pořadatelů. Do začátku zbýval čas a tak jsme korzovali kolem ohraničení pro diváky a občas pokecali s někým známým. Areál v lese je sice velmi pěkný, ale diváci toho mezi stromy většinou moc nevidí. Ale upřímně-kolik toho vidí divák na volném prostoru vzdálený i stovky metrů od děje? Tyto ukázky prostě nejsou o detailu, ale o atmosféře. A tady si organizátoři dali záležet. V první části se odehrával skutečný děj-ostraha hranic, útoky freikorpsu, útěk českých obyvatel, ústup československých jednotek a obsazení opevnění wehrmachtem. Po přestávce následovala fikce-jak by to asi bylo v případě nepřijetí mnichovského diktátu. Po palebné přípravě "kanónem vz. Duchoň" útok wehrmachtu překonal překážky a palebnou přehradu. Poté se úderné družstvo pokusilo eliminovat řopík. Útok náloží na střílnu a granáty na vstupní chodbičku sice na chvíli umlčel obránce, ale nakonec střelba z vchodové střílny a použití granátového skluzu útočníky likvidoval. Nástup záloh pak vyčistil prostor od zbytku útočníků. Při této části ukázky se plně uplatnily bohaté pyrotechnické efekty a bohaté herecké nadání účastníků. Pro diváky to muselo být velmi realistické.
Po skončení ukázky jsme se ještě chvíli pobyli v areálu a vydali se zcivilizovat před závěrečnou akcí-srazem "lidí kolem www.ropíky.net ". Do hotelu jsme dorazili s předstihem, ale první jsme zdaleka nebyli. Seděla zde již spousta účastníků ukázky. Pak se objevil Honza Lakosil a seznámil nás se "začátečníkem" a ten zase o něco později se svoji příjemnou ženou. Zdeňka Haňáčka zradila jeho GPS-zaměří sice kdejaký bunkr, ale hospodu ne. Spravil to nakonec mobil. Ale to bylo vše. Sice jsme sešli-mimo Tomáše Kamenského-prakticky v zakládající sestavě "řopíků", ale hlavní účel-osobně se seznámit-to moc nesplnilo. Škoda, ale dnes už vím, že nás tam bylo víc, jen jsme si nenašli k sobě cestu. Mnozí z nás jsou "na dvou židlích"-přispívají do databáze a účastní se ukázek. A pokud se sejdou lidé z obou sfér, tak to dopadá,jak jak to dopadlo. Ale stejně to bylo fajn a těším se na další sraz. Třeba poznám někoho dalšího, koho znám jen diskuze nebo jako přispivatele do databáze.
Program jsme vyčerpali a neděle zbyla jen na dopravu domů. Sbalili jsme a vyrazili. Horký den nás přilepil na sedačky auta a minely a objížďky otravnou cestu neulehčily. Nakonec jsem ale Luboše vysadil na autobusáku v Novém Boru sám dorazil do Liberce. Vše jednou končí-ale bylo to fajn a rád si to v nějaké podobě zopakuji.