Metaxasova linie-fort Lisse, část 1.
Metaxasova linie je u nás stále dost exotickou záležitostí. Proto jsem vůbec nezaváhal při nabídce c. k. Praděd na zájezd na Balkán se dvěma dny právě na tomto opevnění. Řecký systém je značně unikátní. Jednoduché pevnůstky odpovídají spíše našemu lehkému opevnění, ale jejich napojení na podzemní prostory je opravňuje hlásit se k označení tvrz. Vnitřní vybavení je velmi spartánské. Objekty netvoří linii, ale jsou uskupeny pro vytvořní kruhové obrany. Ve velké míře je na povrchu využito polní opevnění a z podzemí vychází celá řada východů.
Naším prvním cílem byla tvrz Lisse. Nachází na vápencovém vrcholu převyšujícím okolní terén Nevrokopjonské kotliny o 140m. Jejím úkolem bylo společně s dalšími tvrzemi přehradit útočný směr od severu k městům Seres na jihozápadě a Drama na jihovýchodě. Stavba započala v r.1936 a dostala jméno podle obce u jejího úpatí-Lisse. Samotná obec se ale poté přejmenovala na Ochiro, což řeky znamená "tvrz". Při přípravě na zájezd jsem studoval letecké mapy a i když jsem získal určitou představu, bylo to dost minimální. Prakticky žádný objekt není rozeznatelný. Zlaté naše "řopíky". O něčem svědčí i fakt, že německá zpravodajská služba měla o opevnění v tomto prostoru minimální informace (což se bohužel o našem opevnění říci nedá). Wehrmacht se ovšem na útok proti našemu opevnění systematicky připravovala, kdežto o napadení Řecka rozhodl Hitler neočekávaně.
Silnice končí u zdaleka viditelné bílé budovy památníku na konci severního výběžku kopce. Venku stojí protiletadlový tank M42 Duster a rozsocháče, nad budovou postava řeckého pěšáka v nadživotní velikosti. Provázel nás major z nedaleké posádky a nějaký civil. Znalci angličtiny a opevnění konstatovali, že výklad nebyl nic moc. Tak jsem o nic nepřišel. Od památníku vede upravený chodník podél hřebínku vybíhajícího z hlavního vrcholu k severu. Prvním objektem je kulometná pevnůstka pro čelní palbu. Přes ní je natažena drátěná síť přidržující kameny. Ve střílně bez ozubů zůstalo bednění a proti zvědavým turistům ji chrání rám s králičím pletivem. Fotit opravdu není co, je to zkrátka hromada kamení. I když je umístěna na samém čele tvrze, musela být pro svoje malé rozměry a dokonalé maskování pro nepřítele dost překvapením. Spíše se zaměřuji na focení Nevrokopjonské kotliny a okolních hor, počasí je velmi příznivé. Stezkou přicházíme ke zničenému samostatného objektu. Podle V. Kupky se jedná o protiletecký objekt. Ale protiletadlové objekty měly boční otevřená postavení pro pozorovatele a dálkoměr. Tady je stupeň destrukce dost značný. Přesto se půdorys jeví jako kruhový a potom by je dnalo spíše o objekt pro minomet. Možná to někdo v budoucnosti potvrdí nebo vyvrátí. Na západní straně hřebene se nachází dvě stavby související zřejmě s ventilací podzemních prostor. Ale o něco níže už mimo oficiální stezku můžeme narazit na objekt s uvnitř umístěnou věží ze stíhače tanků M18 napojený na podzemí . Hlaveň vyčnívající ze střílny západním směrem je sice vděčným objektem pro foto, jinak toho ale zase moc vidět není. Podobná je i situace u severněji postaveného kulometného objektu. Pokud se ale budeme drápat kamenným úbočím ještě severněji, narazíme na skalní rozsedlinu se zabetonovaným vstupem do podzemí. Buď je to místo plánovaného, ale nepostaveného objektu nebo technický vstup, případně pomocný vstup při ražbě. Odpověď opět neznám. Východní úbočí ale není trasou prohlídky, proto se vraťme ke zničenému protiletadlovému (minometnému) objektu. Průvodce zde ukazoval umístění dalších tvrzí bránících Nevrokopjonskou kotlinu a vyhnal mne ze záhozu protiletadlového (minometného) objektu. Z výkladu jsme pochopili jen východně umístěnou tvrz Pyramidodes, jejíž název je dán charakteristickým kuželovým tvarem hory. Sešli jsme ke vstupu do podzemí v týlové části kulometného objektu. Mimo něho se na východním svahu nachází kulometný objekt a ještě severněji nějaký zničený objekt. Jestli je to v místě konce slepé chodby nebo jinde se mi stejně jako jeho určení nepodařilo zjistit. Naopak více v týlu (jižněji) narazíme na druhé postavení s věží ze stíhače tanků M18, působící tentokrát východně. Tento objekt není napojen na podzemní systém a vstup je šachtou. Řekové asi nepočítají s vlezlými Čechy a tak jsme využili možnosti prohlídky interiéru. Věž je posazena na věnci podepřeném osmi I-profily. Vzhledem k jejich výšce se mi to jeví poněkud subtilně, ale asi to měli spočítané.
Podzemí je nyní přístupné pouze z kombinovaného kulometného a vchodového objektu. Jestli to tak bylo i v původním provedení mi není známo. Během okupace byla totiž většina objektů zničena a až po válce část znovu vybetonována. Rozlišit, zda se jedná o původní nebo novodobý objekt je proto obtížné. Jednoznačné jsou zničené objekty, tedy předválečné, a objekty pro věže M18, tedy poválečné. Ostatní jsou otázkou pro další badatele.
Vstup do podzemí přes kombinovaný objekt je dnes zřejmě jediným vstupem. Právě tento kulometný objekt se "tváří" dost předválečně, neboť z jeho střílny bez ozubů trčí armování. Zaujme zde skutečnost, že vstup není kryt palbou z jiného objektu ani nemá vlastní obranu vchodu. U řeckého opevnění je tato skutečnost pravidlem. Prostě projdete dveřmi a sejdete po schodišti do podzemí. V polovině schodiště je sice místnost asi pro strážného, ale žádné obranné postavení. Podzemí je vybaveno skromně, ale podle historické skutečnosti. Tak zde nalezneme místnost velitele, štábu, ubikaci posádky, ošetřovnu a nádrž na vodu. Dochované (nebo obnovené) jsou i plechové pruhy na stěnách-pokud máte červený pás vpravo, směřujete k východu. Provedení z plechu umožňuje orientaci i beze světla, jen poklepem. Skalního bunkrologa zcela zničí kulometný objekt, před jehož střílnou je počítačový monitor. Zájemce si zde může odstřelit např. německý tank i s patřičnou zvukovou kulisou. Jeden sál je vybaven stolky s monitory jako "hráčské doupě", což je prezentováno i na internetu. Z prostředků Evropské unie zde totiž byla před několika lety vybudována válečná počítačová hra, při níž může až 20 hráčů simulovaně vést palbu z tvrzových zbraní na postupujícího nepřítele. Podobně zprzněna je ovšem třeba i francouzská tvrz Simserhof. Bunkrologa to opět nepotěší, ale ruku na srdce-také by zde mohly být hromady pneumatik, lahví a prezervativů, nemluvě o "dílech" sprajerů na stěnách. Skalní "bunkrolog" je zkrátka věčně nespokojen......
PRAMENY
-vlastní průzkum 8.4.2015
-V. Kupka - Metaxasova linie, 1. vydání, 2001
-propagační brožury muzea Fort Lisse
-www.ochiro.eu
-www.google.com/maps/
Děkuji p. I. Vondrovskému za korekci a doplnění textu, p. P. Suchánkovi a p. K. Rennerovi za poskytnuté fotografie.